Bob Dylan se objeví na blížící se desce Beastie Boys. Magazín NME uvedl, že trio Dylana nasamplovalo do jedné ze skladeb poté, co o nich mluvil ve svém rádiovém pořadu.
“Zahrál jeden z našich songů a mluvil o nás”, řekl Ad-Rock magazínu Drowned In Sound. “Je velkým fandou.”
Nové album Beastie Boys by mělo vyjít 15. září.

Dnes v dopoledních hodinách firma QARY pokácela borovicový háj rostoucí na ul. Horníkova v Brně – Líšni. Učinila tak přesto, že v současnosti nemá stavba, kvůli které byly stromy pokáceny, platné územní rozhodnutí a je také v rozporu s Územním plánem města Brna. Povolení ke kácení vydal líšeňský úřad a potvrdil jej i brněnský magistrát, čímž oba tyto úřady nejen porušily zákon o ochraně přírody a krajiny, ale zároveň odmítly respektovat rozsudek krajského soudu, který zrušil platnost vydaného územního rozhodnutí na stavbu.

Proti likvidaci plochy zeleně na líšeňském sídlišti dlouhodobě vystupuje sdružení NESEHNUTÍ a formou petice i stovky místních občanů. V nejbližších dnech budou podány žaloby sdružením NESEHNUTÍ, Českým svazem ochránců přírody a dvěma Společenstvími vlastníků jednotek z ul. Horníkova pro opakované porušování zákonů odpovědnými úřady.

Včera v odpoledních hodinách bylo NESEHNUTÍ doručeno rozhodnutí odboru životního prostředí Magistrátu města Brna, kterým tento odbor povolil kácení borovicového háje na ul. Horníkova v Brně-Líšni. Dnes v dopoledních hodinách v důsledku tohoto povolení byly borovice na ul. Horníkova pokáceny. Povolení ke kácení vydal magistrát přesto, že krajský soud svým rozsudkem ze dne 30. 3. 2009 zrušil platnost vydaného územního rozhodnutí na stavbu ubytoven a bytových domů, kvůli kterým mělo ke kácení borovic dojít. Magistrát se také v rozporu se zákonem vůbec nezabýval zásadními námitkami v odvolání NESEHNUTÍ proti kácení a stromy dokonce povolil pokácet v době mimo vegetační klid stromů. „Sledujete-li rozhodování líšeňských a magistrátních úředníků a úřednic, nemůžete se ubránit dojmu, že v tomto případě jde buď o ukázkový příklad neschopnosti a nekompetence, či rovnou o korupci“, komentuje kvalitu, způsob a možné motivy rozhodování úřadů Milan Štefanec z NESEHNUTÍ.
Sdružení NESEHNUTÍ, základní organizace Českého svazu ochránců přírody Veronica a dvě Společenství vlastníků jednotek podají v nejbližších dnech na postup odpovědných úřadů sérii žalob a dalších právních podání. V současnosti s právní zástupkyní projednávají další postup v tomto případu. „Stromy už sice nikdo nezachrání, ale není možné zůstat nečinný vůči snahám postavit stavbu v rozporu se zákony, rozsudkem soudu i zájmem dotčené veřejnosti“ vysvětluje motivaci k dalším aktivitám Štefanec. Aktivisté a aktivistky NESEHNUTÍ plánují se také přímo obrátit na politiky a představitele města Brna odpovědné za práci úředních odborů, které v této kauze opakovaně ignorují veřejnost a porušují zákon v zájmu realizace projektu investora. Přímé řízení magistrátního odboru životního prostředí i odboru územního a stavebního řízení má na starost tajemník Pavel Loutocký. Politickou odpovědnost nese i náměstek primátora města Brna Martin Ander, který má oblast životního prostředí v samostatné působnosti. „Odbor životního prostředí magistrátu, který má své poslání v názvu, se ve svém rozhodování vůbec nezabýval zájmy ochrany přírody, ale kácení stromů i mimo vegetační klid povolil jen na základě argumentů investora, který se obával finanční ztráty, která by mu vznikla v případě, že by úřady respektovaly zákon“ kritizuje chování magistrátu Milan Štefanec.

V těchto dnech celý svět obletěly agenturní snímky a záběry dělostřeleckých systémů českého původu, jež ničily jihoosetské správní středisko Cchinvali. Zbraně dodané v minulých letech do oblasti českým státem se podílely na zničení města, na smrti stovek civilistů i na dalším ozbrojeném násilí v oblasti. ČR patří mezi největší dodavatele zbraní do Gruzie. Těmito dodávkami naše země opakovaně porušila principy Kodexu EU pro vývoz zbraní. Jak vyplývá z přehledů MZV ČR i z čerstvých informací z Registru OSN, Česká republika nadále pokračuje v dodávkách zbraní do oblasti konfliktů či diktátorským režimům.

Tisková zpráva Nesehnutí (nesehnuti.cz)

Po předchozích vzájemných přestřelkách obou stran začala v noci ze 7. na 8. srpna t. r. palbou z děl, raketometů a tanků gruzínská ofenzíva proti jihoosetskému městu Cchinvali. Mezi prvními mrtvými byli i vojáci mírových jednotek dohlížejících v oblasti na základě mandátu OBSE. Agentury Reuters a AP dokumentovaly použití dělostřeleckých zbraní českého původu k útokům nerozlišujícím mezi civilisty a příslušníky vojenských jednotek. Výsledkem útoku, při kterém byly použity raketomety RM-70, samohybné houfnice vz. 77 Dana a tanky T-55 a T-72 dodané z ČR, jsou nejen stovky mrtvých civilistů, desetitisíce uprchlíků, ale také následná ruská intervence, bombardování cílů (vč. civilních) v Gruzii a riziko rozsáhlého konfliktu ve výbušném regionu. Ruská lidskoprávní organizace Memorial hned 8. srpna zkritizovala gruzínský postup, vyzvala k zastavení ofenzívy, a na základě zkušeností z Čečenska varovala před důsledky konfliktu vedeného oficiálně s cílem „obnovit ústavní pořádek”. Všechny strany konfliktu se dle zpráv přítomných novinářů i prestižní organizace Human Rights Watch dopouštějí porušování lidských práv. Že české zbraně míří do regionu, kde mohou být použity k eskalaci konfliktů, bylo známo již v době jejich vývozu. Vedle prodejů zbraní do Gruzie česká vláda také darovala Gruzii v roce 2005 munici v hodnotě půl milionu Kč. To vše v době, kdy v oblasti docházelo k přestřelkám, byla zpochybňována dohoda o příměří z roku 1992, hrozila eskalace konfliktu. Je tedy naprosto zřejmé, že české dodávky zbraní do Gruzie nesplnily druhé, třetí a čtvrté kritérium Kodexu EU pro vývoz zbraní, neboť stav dodržování lidských práv, riziko podpoření vnitřní represe a riziko vyvolání nestability v regionu neodpovídaly požadavkům stanoveným Evropskou unií.

Dalším problémem českých zbrojních dodávek na Kavkaz je skutečnost, že jen část z nich zůstala ve výzbroji gruzínských ozbrojených sil.¹⁾ Podle údajů poskytnutých OSN v letech 2004-2007 Gruzie dovezla celkem 160 tanků, 88 obrněných bojových vozidel, 117 velkorážních dělostřeleckých systémů, 1 bojový letoun Su-25 a 8 bitevních vrtulníků. Tento seznam ovšem není úplný. Podle zpráv poskytnutých stejnému zdroji Českou republikou bylo nad jeho rámec například jen z ČR dodáno ještě 12 bitevních letounů Su-25, které se však v gruzínských zprávách nikdy neobjevily. „Otázkou je, co se s těmito stroji ve skutečnosti stalo a kde skončili” ptá se nezávislý zbrojní expert Karel Dolejší. Dle Registru OSN by Gruzie měla mít ve výzbroji celkem 247 tanků, 233 velkorážních dělostřeleckých systémů a 20 bitevních letounů Su-25 několika různých verzí. Podle agentury Reuters disponovala gruzínská armáda před konfliktem v Osetii 128 tanky, 109 děly a 8 letadly. Ruské zdroje uvádí že Tbilisi disponuje 165 tanky T-72 a 40 kusy modelu T-55, 120 dělostřeleckými systémy a 7 letadly. Z rozdílu mezi počtem zbraní, které měla Gruzie před konfliktem v Osetii a tím co dovezla a vlastnila dle Registru OSN vyplývá, že z Gruzie někam „zmizelo” přes 40 tanků, které země již nemá, a přitom je dle svých údajů nikam nevyvezla. Stejně se „nedostává” rovněž již zmíněných 12 bitevních letounů Su-25 z České republiky. Chybí tedy zhruba pětina tanků a dokonce přes 60 procent bitevních letounů.

„Je důležité se ptát, kde skončily desítky tanků, houfnic a bitevních letounů, které činí rozdíl mezi tím, co bylo do Gruzie dovezeno a tím, co je nyní v držení gruzínské armády,” ptá se zbrojní specialista Karel Dolejší. „Existují oprávněné obavy, že Gruzie se stala pouze překladištěm zbraní na jejich cestě do dalších rizikových oblastí světa.” dodává Dolejší

Před několika dny byl v Registru konvenčních zbraní OSN zveřejněn přehled českého zbrojního exportu za rok 2007. Ani tentokrát bohužel nelze říci, že v něm chybějí problematické cílové destinace. Vloni ČR vyvezla například 20 bojových vozidel pěchoty (BVP) do Rovníkové Guineje. V této zemi od roku 1979 vládne vojenská junta v čele s penzionovaný brigádním generálem (Teodoro Obiang Nguema Mbasogo), který se dostal k moci vojenským pučem (při němž nechal popravit předchozího vládce a svého strýce). Generálova strana ovládá celou zemi (v posledních zfalšovaných volbách získal prezident 97,1 % hlasu). V zemi neexistuje svoboda projevu, země je známá rozsáhlým porušováním lidských práv, potlačováním a vězněním politické opozice, mučením. Dle Transparency International patří mezi deset nejzkorumpovanějších zemí světa. Americká organizace Committee to Protect Journalist řadí Rovníkovou Guineu mezi první desítku zemí s nejtvrdší cenzurou. Dle amerického magazínu Parade patří prezident Rovníkové Guineje mezi nejhorší diktátory světa, vedle severokorejského Kim Čong-ila či súdánského Omara Bašíra.

„Konflikt na Kavkaze i nejnovější informace z OSN o vývozech českých zbraní jasně ukazují, že český systém kontroly obchodu se zbraněmi není schopen zabránit dodávkám zbraní režimům, které zbraně používají proti vlastnímu obyvatelstvu, či které zbraně nakoupené oficiálně kvůli vlastní bezpečnosti ve skutečnosti reexportují,” říká Milan Štefanec z NESEHNUTÍ. Kromě zbraní do Rovníkové Guineje vyvezla loni ČR např. také 8 obrněných transportérů OT 64 na Haiti a 3 samohybné raketomety RM-70 – stejné, jaké nedávno zničily Cchinvali – do Indonésie. Ze zpráv českého MZV z posledních let navíc vyplývá, že české zbraně se často objevují na obou znepřátelených stranách konfliktů. Zbraněmi z ČR byly např. vyzbrojeny obě válčící strany nedávného blízkovýchodního konfliktu mezi Libanonem a Izraelem. ČR vyvezla vojenský materiál i do Sýrie, která materiálně podporuje milice libanonského hnutí Hizballáh. Stejně tak rok před masakrem civilistů v uzbeckém Andižanu dodala vojenský materiál Česká republika i uzbeckému diktátorovi Islamu Karimovovi. Českými zbraněmi se bojuje také na obou stranách konfliktu na Srí Lance. Česká republika tak pokračuje ve zbrojní politice bývalého Československa, jehož zbraně byly použity v řadě světových konfliktů. Důsledky této politiky můžeme vidět i nyní. Koneckonců československé zbraně stojí i na druhé straně kavkazského konfliktu. Letouny L-39 Albatros nasadila abcházská strana proti gruzínským vojskům.

V roce 2004 skupina aktivistů a aktivistek NESEHNUTÍ zablokovala české ministerstvo obrany na protest proti rozprodeji zbraní z armádních skladů. Hesly na transparentech se tehdy NESEHNUTÍ ptalo „Víte kde vraždí Vaše zbraně?”. „Odpověď je nyní jasná. Zbraně z Česka vraždí na Kavkaze, v Africe, na Blízkém Východě i v Asii.” dodává Milan Štefanec.

NESEHNUTÍ je nevládní nezisková organizace, která se dlouhodobě zasazuje o dodržování lidských práv. V rámci kampaně Zbraně, nebo lidská práva? se zaměřuje na problematiku vývozu českých zbraní do konfliktních regionů. V minulosti se důrazně stavěla proti počínání ruské armády v Čečensku, stejně jako pomáhala gruzínským občanům stíhaným za své protesty proti politice ruského státu.

Poznámky:

1) Ruská agentura RIA-Novosti 9. srpna publikovala přehled výzbroje gruzínské armády. V článku, který srovnal počty výzbroje gruzínských a jihoosetských ozbrojených sil a jehož smyslem tedy rozhodně není počty zbraní na straně Gruzie nějak podhodnotit, se uvádí, že Tbilisi disponuje 165 tanky T-72 a 40 kusy modelu T-55, zhruba 200 obrněných bojových vozidel, 120 dělostřeleckých systémů ráže 122-152 milimetrů, 40 raketometů a 180 minometů a 7 bitevních letounů a 8 bitevních vrtulníků. Tyto údaje jsou podstatně vyšší než ty, jež uvádí zpravodajský server Kavkazskij uzel. Česká média zveřejnila počty zbraní gruzínské armády s odkazy např. na agenturu Reuters či Süddeutsche Zeitung. V naší analýze se držíme oficiálních ruských údajů z 9. srpna – jsou totiž z hlediska podezření z reexportu výzbroje z Gruzie pro tuto zemi nejpříznivější.

V ročních zprávách poskytovaných Registru konvenčních zbraní OSN Gruzie až do nástupu prezidenta Saakašviliho k moci nepřiznávala žádné importy nebo exporty zbraní z konkrétních zemí. Od roku 1999 však uváděla počty bojové techniky v držení ozbrojených sil. V roce 1999 to bylo 79 tanků, 108 obrněných bojových vozidel, 109 velkorážních dělostřeleckých systémů, 7 bitevních letounů a 3 bitevní vrtulníky. O rok později uvedla o 10 tanků více, v následujícím roce se uváděné počty opět mírně snížily (o 3 tanky a 5 bojových vozidel), což je vysvětlitelné odepsáním starší techniky, a přibylo 6 houfnic.

Poslední poskytnutý údaj o zbraních v držení gruzínské armády pochází z roku 2002 a vypadá ke dni 14. 8. 2008 následovně:

(Zdroj:http://disarmament.un.org/UN_REGISTER.nsf/5cb8afbbb6536a298525647d00612b14/2b820514fe9d112485256d180071b6be?OpenDocument)

Zpráva za rok 2003 chybí, od roku 2004 pak již země poskytovala jen údaje o dovozech zbraní.

Opět tu máme několik video tipů. Tentokrát od strmě stoupajících Tokyo Police Club, melancholického hipíka s ženským jménem Devendra Banhart a stálice Becka.

První video je od stále úspěšnější skupiny s názvem Tokyo Police Club, která před nedávnem vydala své první dlouhohrající album Elephant Shell. Skladba Graves je z tohoto alba.

Druhé video je od maníka, který se skrývá za žensky znějícím jménem Devendra Banhart. Fousatá brada ho však prozrazuje. Skladba Carmensita se objevila na jeho posledním albu Smokey Rolls Down Thunder Crayon, které vyšlo v září minulého roku.

A na konec přinášíme další video z posledního alba Gamma Ray od neúnavného Becka. Skladba se jmenuje Orphans.

Přinášíme aktuální skladbu Transfer Station od pětičlenné skupiny chlapíků ze Seattlu. Ano, za názvem The Girls se opravdu skrývají muži a servírují nám mix new-wave s punkem a dalšími vlivy. Třeba to pro Vás bude inspirace k pořízení si jejich nového alba Yes No Yes No Yes No, které by mělo spatřit světlo světa 16. září, či debutového alba s jednoduchým názvem The Girls z roku 2004.

MP3: The Girls: “Transfer Station”

BBC News: Ředitel jedné z hlavních institucí zabývajících se výzkumem rakoviny rozeslal tisícům zaměstnanců varování před případným vyšším rizikem vyplývajícím z používání mobilů. Plus tisková zpráva blogu elektrosmog.blog.cz dále v článku.

Ronald Herberman z University of Pittsburgh Cancer Institute prohlásil, že by uživatelé neměli čekat na definitivní výsledky studií o rizicích rakoviny vyplývajízích z používání mobilních telefonů a měli by začít jednat.

5ekl, že děti by měli používat mobily pouze v případě nebezpěčí a dospělí by se měli snažit držet telefony co nejdále od hlavy.

Zatím ale podle BBC žádné studie přímou souvislost mezi používáním mobilního telefonu a rakovinou mozku neprokázaly.

Herberman prohlásil, že jeho varování je postaveno na datech z dosud nepublikované studie a přidává řadu rad, jak působení mobilu omezit. Mezi nimi je například pravidelné měnění stran při telefonování. Děti by podle něj mobily neměly používat vůbec, protože jejich mozek je ještě ve vývinu.

“Je k dispozici stále větší množství literatury spojující dlouhodobé používání mobilního telefonu s možnými nepříznivými zdravotními vlivy, včetně rakoviny”, prohlásil Herberman.

V českojazyčných internetových vodách se tomuto tématu věnuje blog Ing. Radomila Hradila elektrosmog.blog.cz, který před nedávnem rozeslal tiskovou zprávu následujícícho znění:

Technologie mobilních telefonů – závažné ohrožení lidského zdraví i životního prostředí

Praha, 11. 7. 2008

Ačkoli již celá řada univerzitních vědeckých týmů z celého světa prokázala závažné účinky elektromagnetických polí (EMP) vytvářených pro obsluhu mobilních telefonů na živé tkáně a na lidské zdraví, jsou hygienické normy ve většině zemí světa stále ještě politicky nastaveny tak, že nechrání lidské zdraví. Jejich jedinou funkcí je chránit zájmy telekomunikačních společností a umožňovat nerušený rozvoj technologií. Přitom se již ví, že mobily představují smrtelné nebezpečí zejména pro děti, ale také pro dospělé. Četná pozorování navíc ukazují, že toto záření závažně ohrožuje domácí i volně žijící zvířata. Poškození je o to závažnější, že se týká i plodnosti a že zasahuje i DNA, a tím i následující generace lidí a zvířat. V České republice je situace o to horší, že příslušné státní orgány nebezpečí zcela ignorují a popírají, a lidé tak používají mobilní telefony a další bezdrátové technologie mnohem lehkomyslněji než v zahraničí. Dopady budou zřejmě katastrofální.

Ing. Radomil Hradil, 220 571 408, radomil.hradil@pro-bio.cz, elektrosmog.blog.cz

(autor TZ je nezávislý občan ČR svobodného povolání, 41 let, bydlící v Praze, který byl i se svou manželkou konfrontován se zdravotními problémy po přestěhování do bytu s vysokou hustotou elektromagnetického pole vytvářeného nedalekými vysílači; motivací k napsání této TZ byla snaha podnítit veřejnou diskusi k tématu, změnu hygienických limitů, a dosáhnout tak účinné ochrany veřejného zdraví)

Lékaři z vídeňské lékařské komory například vydali plakát s 10 lékařskými zásadami používání mobilních telefonů; plakát je umisťován do čekáren vídeňských ordinací. Vídeňští lékaři doporučují používat pevnou linku, z mobilů volat co nejméně, děti a mládež do 16 let by měly používat mobily jen v případě nouze. Lidé by neměli telefonovat ve vozidlech a dopravních prostředcích a neměli by mobil nosit na těle. Při navazování hovoru by měli držet mobil co nejdál od hlavy a těla (na délku paže). Zdá se vám to přehnané? Lékaři ovšem mají k těmto doporučením velmi dobré důvody (viz dále).

Salcburská zemská vláda vydala informační brožuru o elektrosmogu, v níž doporučuje používat mobily jen pro důležité a naléhavé hovory, tyto hovory zkracovat na minimum, nenosit zapnutý mobil na těle. Školám doporučují nařídit školním řádem vypnutí mobilů na pozemku školy, ale také zabránit instalaci vysílačů na školách a v jejich okolí.

Tři tisíce německých lékařů podepsalo již v roce 2002 tzv. Freiburskou výzvu, v níž dávají používání mobilů a instalaci základnových stanic v blízkosti bytu do přímé souvislosti např. s dramatickým nárůstem poruch srdečního rytmu, srdečních infarktů, degenerativních onemocnění mozku, poruch učení, koncentrace a chování u dětí a výskytu rakovinných onemocnění, zejména leukémie a nádorů mozku. Lékaři požadovali „masivní snížení limitních hodnot”, zákaz používání mobilů ve školách, nemocnicích, veřejných budovách a dopravních prostředcích, vytváření zón bez mobilních telefonů a vysílačů atd. Politici výzvu nevzali na vědomí.

V roce 2005 se finští lékaři a fyzikové, k nimž se připojilo mnoho lékařů ze zahraničí, obrátili otevřeným dopisem na členy Evropského parlamentu (tzv. Helsinská výzva) a požadovali okamžité zavedení nových evropských standardů pro ochranu zdraví obyvatelstva před účinky tohoto záření. Bezvýsledně.

Na podobných požadavcích na zásadní zpřísnění limitů se usnesli také účastníci řady odborných vědeckých konferencí, např.: Salcburk (A) 2000, Benevento (I) 2006, Londýn (GB) 2007, Benátky (I) 2008; před účinky mobilních telefonů varovala a požadavek zpřísnění limitů vznesla letos v červnu také Evropská agentura pro životní prostředí (EEA), jako nezpůsobilé k ochraně veřejného zdraví vyhodnotila stávající limity mezinárodní skupina 20 vědců a odborníků Bioinitiative v šestisetstránkové zprávě zveřejněné loni v srpnu, sdružení německých nezávislých odborníků Kompetenzinitiative se letos v březnu obrátila se svým apelem na německou kancléřku atd.

Odborníci z Ruské národní komise pro ochranu před neionizujícím zářením (RNCNIRP) se letos v dubnu obrátili na ruského hlavního hygienika s rezolucí vyzývající k ochraně dětí před zářením mobilních telefonů. Podle jejich výzkumů jsou děti používající mobil ve zvýšené míře vystaveny poruchám paměti, poruchám pozornosti, snížení mentálního a kognitivního výkonu, poruchám spánku, epilepsii. Ve věku 25 až 30 let lze u nich předpokládat výskyt nádorů mozku a sluchového nervu, v pozdějším věku pak Alzheimerovu nemoc, deprese a další degenerativní poruchy CNS. Důvodem zvláštního ohrožení dětí je menší tloušťka kosti lebeční, jiné látkové poměry dětského mozku a z nich vyplývající větší vodivost a větší relativní povrch mozku.

V červnu 2008 zveřejnilo dvacet vědců, většinou onkologů, z Francie, Itálie, Nizozemí a USA výzvu, v níž vyzývají k prevenci a opatrnosti při používání mobilů. Děti do 12 let by podle nich neměly mobilní telefony vůbec používat.

V květnu tohoto roku zveřejnil Independent výsledky epidemiologické studie provedené univerzitou v Aarhusu (Dánsko) a v Los Angeles (USA), v níž byly vyhodnoceny zdravotnické údaje více než 13.000 dánských dětí z doby prenatálního vývoje a postnatálního vývoje do 7 let života. Závěr: Pravděpodobnost, že děti budou trpět poruchami chování, např. hyperaktivitou, se zvyšuje o více než 50 procent u dětí, jejichž matky v těhotenství pravidelně používaly mobilní telefon. Pravděpodobnost se zvyšuje s intenzitou používání mobilu. Pokud děti navíc samy používají mobilní telefon ve věku do 7 let, stoupá riziko na 80 procent.

V listopadu 2007 zveřejnil Australasian Journal of Clinical Environmental Medicine americkou vědeckou studii sledující vliv elektromagnetických polí na výskyt autismu u dětí. Autismus je v současnosti ve Spojených státech vývojová porucha s nejvyšším nárůstem počtu případů. Autoři studie Dr. Tamara Mariea a Dr. George Carlo zjistili přímou souvislost mezi EMP používanými pro bezdrátový přenos informací, narušením fyziologie buněk a následným výskytem příznaků autismu.

Výzkumů, které prokázaly zhoubné vlivy těchto elektromagnetických polí už existují stovky. Jak řekl Dr. E. Huber z vídeňské lékařské komory: kdyby nějaký lék měl takové výsledky testů, jaké má mobilní telefon, musel by být okamžitě stažen z trhu. U mobilů se však stále vyčkává a tvrdí, že je třeba vše řádně ověřit a přinést nové výsledky. Jak dlouho se ještě bude ověřovat?

Výzkumy mezitím prokázaly tyto netepelné efekty na živé organismy:

-         únava, bolesti hlavy, poruchy spánku, poruchy koncentrace, ztráty paměti, závrati, bušení srdce, rychlé vyčerpání, dušnost, podrážděnost, nechutenství, nevolnost, nepohoda, deprese, a to v souvislosti se vzdáleností od mobilního vysílače nebo s hustotou elektromagnetického pole v místě spánku a odpočinku zkoumaných osob (tým profesora R. Santiniho z Národního ústavu pro aplikovaný výzkum, Lyon, Francie, 2002; tým Dr. H.-P. Huttera z Ústavu pro hygienu prostředí při lékařské univerzitě ve Vídni, Rakousko, 2002; tým profesora E. A. Navarra z Katedry aplikované fyziky Univerzity ve Valencii, Španělsko, 2003)

-         změny v EEG mozku (tým Dr. A. V. Kramarenka z Ústřední nemocnice v Charkově, Ukrajina, 2003)

-         pokles hladiny hormonu melatoninu odpovědného za regeneraci organismu (tým Dr. J. Burcha z Coloradské univerzity, USA, 2002)

-         poruchy DNA a chromozomů (tým profesora F. Adlkoffera, koordinátora mezinárodní studie REFLEX, Mnichov, SRN, 2004)

-         změny v buněčném cyklu a bujení buněk (tým profesora S. Kwee z Univerzity v Aarhusu, Dánsko, 2002)

-         snížení počtu živých spermií ve spermatu o desítky procent a omezení pohyblivosti zbývajících spermií (tým Dr. I. Fejese z Univerzity v Szegedu, Maďarsko 2004; tým Dr. A. Agarwala z Cleveland Clinic Foundation v Ohiu, USA, 2006)

-         několikanásobné zvýšení rizika výskytu nádorů mozku, sluchového nervu a příušnic v závislosti na četnosti a době používání mobilního telefonu (tým profesora L. Hardella z Univerzitní kliniky v Örebru, Švédsko, 2002, 2003, 2006 a 2008; tým docenta S. Lönna z Ústavu pro hygienu prostředí, Karolinska Institutet, Švédsko, 2004; tým Dr. S. Sadetzké z Univerzity v Tel Avivu, Izrael, 2008 )

-         několikanásobné zvýšení rizika výskytu nádorů v závislosti na vzdálenosti od mobilního vysílače při dlouhodobém pobytu osob (tzv. případ Netanya – studie publikovaná vědci z Kaplan Medical Center Rechovot, lékařské fakulty university v Tel Avivu a Pediatrické ambulantní kliniky v Kupat Holimu, Izrael, 2004; tzv. případ Naila – studie publikovaná týmem Dr. H. Egera, Německo, 2004; tzv. případ Hausmannstätten – studie publikovaná Dr. G. Oberfeldem, Zemské sanitární ředitelství při salcburské zemské vládě, Rakousko, 2008 )

-         dále již zmiňovaný vliv na výskyt autismu, hyperaktivity a poruch chování u dětí

Co se týče výsledků výzkumů provedených do roku 2000, zveřejnil profesor hygieny prostředí Lincolnovy univerzity (Nový Zéland) Dr. Neil Cherry v r. 2000 studii konstatuje prokázání neurologických změn (změny mozkové aktivity, EEG a reakční doby s následnými symptomy: ztráta paměti, bolesti hlavy, vyčerpání, poruchy koncentrace a závratě), snížení schopnosti učení, poruch spánku, změn metabolismu mozku, nárůstu neurodegenerativních onemocnění včetně Alzheimerovy nemoci, vysoce průkazného zvýšení propustnosti hematoencefalické bariéry, zvýšení rizika sebevraždy, změn krevního tlaku a srdečního rytmu, zvýšení výskytu srdečních chorob a zvýšení úmrtnosti při srdečních infarktech, oslabení imunitního systému, redukce počtu spermií, zvýšení potratů a výskytu vrozených vad, vyššího procenta narozených dvojčat, snížení hladiny melatoninu, změny metabolismu vápníku, poškození chromozomů, změn v DNA, zlomů DNA, změn transkripce genů, změn buněčného dělení, zvýšení výskytu rakoviny včetně leukémie, zejména rakoviny mozku, varlat, prsu atd. U všech účinků uvádí autor citace příslušných studií. Na závěr konstatuje: „Do dnešního dne prokazuje 50 studií škodlivé biologické účinky záření mobilních telefonů a vysílačů k jejich obsluze. Tyto vědecké výsledky již dnes jasně ukazují, že záření mobilních telefonů a vysílačů k jejich obsluze je třeba považovat za závažný rizikový faktor u všech zdravotních poškození, která jsou známa u elektromagnetického záření, vzhledem k tomu, že vznikají podle stejných biologických mechanismů.”

Prof. Cherry také provedl v r. 1999 kritickou analýzu doporučení mezinárodní komise ICNIRP, která v r. 1998 navrhla měkké limity, považované dodnes politiky za směrodatné, i když už byla nesčetněkrát prokázána jejich nesmyslnost. Cherry konstatuje, že doporučení ICNIRP je „zatížené těžkými, ba fatálními chybami” a že podává „obraz naprosté předpojatosti, závažných chyb, opomenutí a záměrných zkreslení”.

Autor TZ má k dispozici také zprávy o pozorování negativního vlivu záření mobilů a mobilních vysílačů na zvířata i výsledky studií, které prokazují např. změny chování včel vyvolané tímto zářením a způsobující záhadné mizení včel (včely jsou dezorientované a nenacházejí cestu do úlu) a oslabení imunity včel, které jsou pak v nebývalé míře napadány chorobami a parazity a dochází k úhynům včelstev.

Právní úprava a situace v ČR:

V České republice upravovala ochranu obyvatelstva před neionizujícím zářením vyhláška MZ č. 408/1990 Sb. Ta byla nahrazena nařízením vlády č. 480/2000 Sb., přičemž došlo k více než desetinásobnému změkčení limitů. Toto nařízení bylo nahrazeno nař. vlády č. 1/2008 Sb., které i přes narůstající počet stížností občanů trpících zdravotními problémy způsobenými expozicí vysokofrekvenčním elektromagnetickým polem zachová měkké limity.

Některé země mají limity asi desetkrát tvrdší – Itálie, Švýcarsko, Polsko, Rusko, Čína.

I přes všechny uvedené skutečnosti trvá MUDr. Jaromír Hrubý, ředitel Odboru ochrany veřejného zdraví MZ ČR, na tom, že: „nebyl prokázán jediný případ, kdy by došlo k poškození zdraví expozicí elektromagnetickému poli s intenzitou nepřekračující limity ICNIRP” (dopisy z 24.4.2008, 12.6.2008 a 2.7.2008 ).

Ředitel Státního zdravotního ústavu, vypracovávajícího podklady pro příslušnou legislativu, MUDr. Milan Bořek píše, že ČR pouze přebírá legislativu a že limity stanovila mezinárodní komise ICNIRP, „která nepochybně vzala v potaz Vámi zmíněné i další studie” (dopis z 10.4.2008). Přitom o komisi ICNIRP je známo, že zásadně odmítá brát v potaz výsledky studií prokazujících netepelné účinky VF EMP a že počítá apriorně jen s účinky tepelnými.

Doc. Luděk Pekárek z příslušné Národní referenční laboratoře SZÚ, který je vlastním autorem našich norem, tvrdí, že „za několik desetiletí, kdy se otázka působení elektromagnetického pole na člověka sleduje podrobně, nebyl prokázán ani jediný případ poškození zdraví člověka elektromagnetickým polem při expozici, která nepřekročila limity ICNIRP” (dopisy z 19.5.2008 a 16.6.2008). Podobné i ještě radikálnější názory (současné limity jsou zbytečně přísné, jediné nebezpečí od mobilů hrozí při telefonování během řízení apod.) uveřejňuje i v oficiálních publikacích SZÚ.

Premiér ČR a ministr zdravotnictví, kteří podepsali zmíněné vládní nařízení 1/2008, se k problematice nevyjádřili a dopisy postoupili MUDr. Hrubému z MZ ČR s výše uvedeným výsledkem. Hlavní hygienik ČR na dopis z 28. března dosud nezareagoval.

Jestliže L. Pekárek ve svých publikacích zveřejněných SZÚ tvrdí, že není znám ani teoretický mechanismus, jak by podlimitní VF EMP mohla mít jiné než tepelné účinky na živé tkáně, nemá pravdu. Již v roce 2002 publikoval tým Dr. D. J. Panagopoulose z Katedry biologie a biofyziky na Univerzitě v Athénách (Řecko) biofyzikální model vysvětlující účinek pulzních EMP na živé buňky. Tento model předpokládá narušení funkce buněčných membrán.

Odborník na biomedicínu a biofyziku Dr. U. Warnke ze Sárské univerzity v Saarbrückenu (Německo) publikoval jiný model založený na poznatcích kvantové fyziky v roce 2004.

Další informace k tématu jsou k dispozici u autora TZ nebo na jeho blogu elektrosmog.blog.cz

BBC, NME. Šest velkých poskytovatelů internetového připojení v Brnitánii uzavřelo tzv. Memorandum porozumnění, kterým se zavazují zatrhnout ilegální stahování hudby. BT, VIrgin, Orange, Tiscali, BSkyB a Carphone Warehouse podepsali dohodu vyjednanou (a protlačenou) britskou vládou.

Zpráva přichází stejný měsíc, kdy poskytovatel Virgin Media rozeslal okolo 800 varovných dopisů svým zákazníkům, které oznamovaly, že budou odpojeni, pokud nepřestanou ilegálně stahovat muziku.

Přesto se poskytovatelé při podpisu memoranda dohodly, že nebudou vyhrožovat odpojením, jak po nich chtěl Britský fonografický průmysl (BPI). Geof Taylor z  BPI prohlásil, že dohoda je správným krokem blíže k zodpovědnosti poskytovatelů internetového připojení za ilegální praktiky jejich zákazníků.

Tato nová dohoda se bude týkat uživatelů, kteří zároveň stahují a sdílejí. “Je to namířené na lidi, kteří ilegálně sdílejí soubory”, řekl Taylor. “Neexistuje akceptovatelná úroveň sdílení souborů. Muzikanti musí být placeni, jako každý jiný.”

My dodáváme, že je to zase další pokus nenasytného hudebního průmyslu zamezit lidem ve sdílení muziky. Kdyby fungovala takováto logika, nesměli byste nikomu půjčit CD… A že mají být musikanti placeni, o tom není pochyb, ale třeba by museli trochu víc hrát. Za dobrý koncert dá každý klidně i pár stovek. Proč bychom ale měli platit za CD nehorázné mnohasetkorunové částky, když z toho má muzikant slovy pár korun? Ano, cpát peníze do chřtánu obřích kapitálem se obalujících nahrávacích společností, přispívat jejcih manažerům na jachty v tichomoří a luxusní vily na floridě, to je to o co tu běží…

Milan Kohout pro Britské Listy: Zdravím z plzeňského festivalu performance “Anymous”.

Zatímco ve světě stále stoupá objem peněz, počet hladovějících lidí také proporcionálně stoupá. Tento zdánlivý paradox jsem se snažil vyřešit tím, že jsem před budovou jedné z plzeňských bank vařil české, dnes velmi hodnotné bankovky ve velkém hrnci a žádal jsem kolemjdoucí o přihození nějaké bankovky do tohoto vývaru pro chudé ve světě.

Po několika stížnostech ředitele banky mi městská policie zabránila v dalším vaření.

Ondřej Slačálek – týdeník A2; Známý český anarchista a redaktor kulturně společenského týdeníku A2 napsal otevřený dopis Václavu Havlovi. Je komunismus stejné zlo jako nacismus, patří mu symetrické místo v historické paměti i v aktuální politice? Slačálek Havla svlíká z kůže antikomunismu a na Havlových textech i činnech ukazuje na zkratkovitost rovnítka mezi nacismem a komunismem.

Je komunismus stejné zlo jako nacismus, patří mu symetrické místo v historické paměti i v aktuální politice? Signatáři pražské deklarace Svědomí Evropy a komunismus se domnívají, že ano. Následující text oslovuje předního signatáře této výzvy a pokouší se o shrnutí protiargumentů.

Vážený pane Václave Havle,

jak jistě víte, takřka po celou dobu, co nejste ve své prezidentské funkci, prochází českou republikou vlna antikomunismu. Není už ani tak podstatné, že bezprostředním impulsem pro ni byl způsob zvolení Vašeho následovníka, ani kdo všechno se jí účastnil. Podstatné je především to, co přinesla.

Na prvním místě to bylo znesnášenlivění českého politického prostředí. S komunisty se prý „nemluví“, je zapotřebí je „zrušit“, psalo se už v názvech vymítačských petic. Dítětem tohoto přístupu byla politika vylučování: odboráři, sociální demokraté, ekologové, odpůrci amerického radaru, stoupenci alternativní kultury – ti všichni se stali v různých publicistických figurách „komunisty“, stoupenci „minulých poměrů“, kteří nás chtějí někam vrátit. Na nich na všech byly v různých souvislostech vykonávány různé rituální vylučovací prostocviky. Slovo komunista se stalo nástrojem pro očistu českého veřejného diskursu, očistu ve smyslu hygienického „vyčištění“ od některých kritických hlasů.

Po pěti letech kulturních, publicistických a politických kampaní má ale antikomunismus v Česku i zcela praktické výsledky. Prvním z nich je zákaz Komunistického svazu mládeže. Jedná se jistě o nesympatickou politickou skupinu, to ale stěží ospravedlňuje její vygumování z veřejného prostoru, zejména je-li zdůvodněno údajnou neústavností požadavku na společenské vlastnictví výrobních prostředků. Ministerstvo vnitra a soudy tak prohlásily za neústavní socialismus (který znamená právě společenské vlastnictví výrobních prostředků). Doufal jsem, že v této souvislosti zazní Váš hlas: napsal-li jste roku 1977 slova „vždy jsem se považoval za socialistu, ale vždycky jsem byl proti mocenské svévoli“, bylo možné se domnívat, že ani v roce 2008 Vás nenechá chladným, označí-li mocenská svévole za důvod k rozpuštění nějakého spolku socialistický názor. Soud tehdy ukázal, že liberálnější než dnešní Česká republika byla v této otázce i rakousko-uherská monarchie o sto let dříve, kde působila tehdejší sociální demokracie s tímtéž programovým cílem, aniž by byla zakazována. Na Váš hlas jsem ale čekal marně; mlčel jste.

Druhým výsledkem je vznik Ústav pro studium totalitních režimů, pracoviště, které kombinuje ideologické zadání s historickou prací a přispívá k organizaci historického bádání podle politické objednávky. Už po prvním půlroce činnosti ústavu lze bohužel konstatovat, že naplnil nejhorší obavy svých oponentů z politizace vědy: jeho nejvýraznější aktivitou byla podpora vyznamenání bratří Mašínů účelovým argumentem odvozeným z „přiznání“ obsaženého ve výslechových protokolech jejich strýce. Je jen otázka, zda se tento ústav chystá přepsat podle stejné metody dějiny celého východního bloku: historie, v níž by platila všechna přiznání učiněná před stalinskými tribunály či při výsleších tehdejší policie, by jistě významně posunula naše chápání dějin.

Čekal jsem, tak jako možná mnozí jiní, kdy se k této vlně politické agrese a netolerance vyjádříte. Ač jsem s mnohými Vašimi názory nesouhlasil a leckdy Vás kritizoval, věděl jsem, že jste nejen před rokem 1989, ale mnohdy i po tomto datu dokázal přesně pojmenovat tendence k politické nenávisti a fašistoidní sklony, právě tak, jako jste v první půli devadesátých let dovedl jasně odsoudit určitou podobu antikomunismu. Dočkal jsem se až v červnu tohoto roku – a to vyjádření, které mě velmi překvapilo. Namísto kritiky antikomunismu jsem našel Váš podpis pod prohlášením, které se snaží o export výsledků východoevropského antikomunismu do celé Evropy. Pod dokumentem, který navozuje atmosféru nejznámějšího románu George Orwella, neboť vyzývá k založení vědecké instituce na politickou objednávku, usiluje o politicky motivované přepsání učebnic a především stojí na historicky zcela falešné ekvivalenci komunismu a nacismu.

Vyzýváte mimo jiné „k úpravám a přepracováním evropských učebnic dějepisu tak, aby se děti mohly učit o komunismu a jeho zločinech a byly před ním varovány stejným způsobem, jakým se naučily hodnotit zločiny nacismu“. Nepoznávám v těchto hluchých větách Vás, spisovatele a skvělého stylistu; buď jak buď v nich říkáte, že je třeba, aby děti vnímaly komunismus jako morálně a politicky rovný nacismu. „Varovány“ mají být před „ním“, tedy před komunismem, nicméně „stejným způsobem, jakým se naučily hodnotit zločiny nacismu“. Není to tedy dokonce ani tak, že je třeba položit rovnítko mezi komunistické a nacistické zločiny – je třeba přistupovat ke komunismu stejně jako k nacistickým zločinům.

—

Vážený pane Václave Havle, zkusil jsem si představit ony nové evropské učebnice. Co se z nich asi noví evropští žáci o době, již nepamatují, dozvědí? Jsou-li slova komunista a nacista ekvivalentní, zkusme oblíbenou taktiku Vašeho kolegy v dramatickém řemesle: Karla Steigerwalda a učiňme je rovněž slovy zaměnitelnými.

Mohli by se pak například dočíst, že v jedné nacistické zemi uprostřed Evropy se zcela nekrvavě dostala k moci ta frakce nacistů, která usilovala s podporou většiny národa o „nacismus s lidskou tváří“, zrušila cenzuru a připravovala rozsáhlé demokratické reformy. Když tyto nacisty porazila intervence jiných nacistů a vůdce oněch československých nacistů Alexander Dubček začal kolísat, napsal mu mladý dramatik a občan oné nacistické země Václav Havel dopis, v němž jej vyzýval k odstoupení – mimo jiné i s ohledem na dopad jeho činnosti pro kredit nacistického hnutí a nacistických myšlenek.

Ne dost na tom – když byli nacisté s lidskou tváří definitivně vystřídáni normalizačními nacisty, Václav Havel se stal jedním z představitelů opozice a byl vězněn. Ovšem tito podivní nacisté jej ani nedeportovali do některého ze svých koncentračních táborů ani nezastřelili v Kobylisích ani neumučili v pražském Pečkově paláci. Namísto toho podepsali pakt o lidských právech, jehož nedodržování jim pak jejich odpůrci právem připomínali. Sám Václav Havel spolu s dalšími založil hnutí kolem prohlášení Charta 77, které upozorňovalo nacistický režim na jeho závazky na poli lidských práv a usilovalo o to zahájit s nacistickou vládou dialog. Zhruba třetinu původních signatářů tohoto prohlášení tvořili bývalí členové nacistické strany, kteří sice byli z této strany vyloučeni, mnozí z nich se ale nezřekli nacistických myšlenek a po odchodu do emigrace spolupracovali s euronacistickými stranami.

Když se roku 1989 středoevropské nacistické režimy včetně toho československého nenásilně transformovaly v demokratické, vyjednával Václav Havel s nacistickými představiteli o převzetí moci. Nakonec jej zvolil prezidentem parlament tvořený nacisty. Nový režim, v němž se Havel stal prezidentem, nepostavil mimo zákon nacistickou stranu. Bývalý nacistický ministr se stal demokratickým premiérem a posléze nadlouho Havlovým poradcem, bývalý představitel pokusu o nacismus s lidskou tváří vykonával funkci předsedy parlamentu.

—

Vážený pane Václave Havle, takto, na Vašem příkladu, zní symetrizace nacismu a komunismu absurdně. Vzhledem k úctě, již chovám k pronikavé schopnosti odlišovat, projevené v mnoha Vašich textech, váhám, jak reagovat na prohlášení, které jste podepsal. Jediným argumentem pro stejné zacházení komunismu s nacismem jsou „komunistické“ zločiny. Je to zdánlivě argument pádný – miliony mrtvých jistě zaslouží naši pietu a snahu, aby se takové zločiny nemohly opakovat. Už mnou použité uvozovky mohou být vnímány jako projev neúcty. Jenže pokud se někdo prohlásí za liberálního demokrata a spáchá ve jménu liberální demokracie i třeba strašné zločiny, znamená to nutně diskreditaci myšlenek liberální demokracie? Stanou se jeho zločiny liberálnědemokratickými zločiny a udělají z liberální demokracie „zločinnou ideologii“?

Chceme-li srovnávat komunismus s nacismem, musíme přece především porozumět vztahu myšlenek a zločinů. Fakta jsou přitom notoricky známá: U nacismu je tento vztah jasný a nedvojznačný, hlavní ideolog byl zároveň vůdcem nacistického hnutí, v jeho hlavním díle, které jinak nemá prakticky žádnou hodnotu, jsou obsaženy principy, z nichž vycházel při páchání svých zločinů, za které je také přímo zodpovědný. V případě komunismu nemá autor pokládaný za jeho hlavního myslitele žádnou zodpovědnost za zločiny tohoto hnutí. Jeho texty lze číst rovněž jako geniální a v mnoha ohledech dodnes platnou sociologii moderny, jako strhující filosofické dílo. Nehledě na to, že komunismus má různé podoby: existuje i anarchistický proud v komunismu, komunistické myšlenky lze odvodit z některých interpretací křesťanství apod. Jinými slovy: abychom našli ekvivalentně široký pojem vůči komunismu ve vztahu ke „komunistickým“ zločinům, museli bychom podřadit nacismus pod nacionalismus a mluvit v souvislosti s Osvětimí, Buchenwaldem či Terezínem o „zločinech nacionalismu“ a nepřímo tím naznačovat, že za ně má vlastně odpovědnost třeba i Palacký nebo Herzl. Bylo by to absurdní? Jistě, ale o nic méně než naznačovat užitím pojmu „komunismus“, že za zločiny Stalina může Marx, Kropotkin či Kristus.

—

Vážený pane Václave Havle, ve své analýze normalizačního režimu jste svého času upozornil, že jej svým malým dílem spoluvytvářeli všichni – i onen příslovečný zelinář. Svým podpisem jste se přidal na stranu opačného názoru: společnost byla v pořádku, to jen zločinná ideologie ji ovládla. Stačí vymýtit ideologii (a začít s tím pěkně od hlav školáků) a všechno bude v pořádku. Lze si ale položit otázku: čím to, že společnost podobnou ideologii vyprodukovala?

Vámi navrhovaný celoevropský Ústav evropské paměti a svědomí je z tohoto hlediska nejen nešťastnou manipulací s historickou vědou (která zde má naprosto nepokrytě pracovat na politické zadání), je rovněž návrhem na útěšnou falzifikaci našeho politického vědomí. Výzkum zločinů proti lidskosti bude redukován na zločiny dvou ideologií, které už v Evropě nepanují. Pominou se jednak jiné evropské zločiny: otřesné masakry spáchané při šíření křesťanství, koloniální vraždění ve jménu evropské nadřazenosti, ale i nejnovější války zdůvodňované demokracií a lidskými právy. Válka v Iráku vedená západními demokraciemi a podpořená přední českou morální autoritou Václavem Havlem stála už podle různých odhadů statisíce životů. Patří do našeho svědomí, anebo ji můžeme vytěsňovat s použitím ideologie? My přece patříme do tábora těch dobrých, zlo, to jsou ti druzí…

Mnoho zločinů dvacátého století se nevejde do kategorie nacismu ani komunismu. Kupříkladu antikomunismus inspiroval spoustu fašistických nebo prostě „jen“ pravicových diktatur, včetně Chile a Argentiny s jejich masakry, a v evropském kontextu Španělska, Portugalska a Řecka. Noam Chomsky jednou právem řekl, že kdyby v některé z latinoamerických antikomunistických diktatur podporovaných USA působil podobný disident jako Václav Havel, nebyl by vězněn ani šikanován policií. Jeho tělo by se našlo rozřezané v kontejnerech na některém předměstí, nebo by jej shodili z helikoptéry, či by ho zavraždili jednotky contras, případně by byl popraven na stadionu. Co vzkazujete potomkům a stoupencům tamních Václavů Havlů? Že se nevejdou do naší paměti a svědomí? Že jejich utrpení nás nezajímá, mělo prostě své místo v globálním boji proti jakémusi nadzlu, které představuje komunismus? Že pokud se někteří z nich v opozici vůči zjevným nespravedlnostem přihlásili k myšlenkám komunismu, dostali se na roveň Adolfa Hitlera? Že proti apartheidu bojoval nacista Nelson Mandela?

Vážený pane Václave Havle, deklarace, pod níž jste se podepsal, představuje snahu o evropeizaci a potažmo globalizaci výsledků východoevropského antikomunismu. Nepřihlíží ke zkušenostem odjinud, k lokálním kontextům a situacím; vidí jen vlastní zkušenost. Je v tom podobná české zahraniční politice, která se ostatně rozvíjí pod Vaším morálním vlivem a která do různých režimů světa narcistně projektuje českou zkušenost a říká: půjdeme jim radit, jak mají překonat diktaturu a vybudovat krásný nový svět demokracie a lidských práv. K jakým koncům vede naše sebestřednost, jsme viděli loni na podzim, kdy česká diplomacie hlasovala v OSN proti rezoluci snažící se zastavit používání ochuzeného uranu. Odůvodněním bylo, že tato rezoluce měla být navržena Kubou (ač nebyla – a i kdyby byla, co na tom?) a mohla by se nehodit našim spojencům – USA. S ochuzeným uranem naše paměť a svědomí zřejmě nepočítá, s povýšeným poučováním lidí v diktátorských režimech „naší zkušeností“ ano.

—

Vážený pane Václave Havle, ve svém textu navrhujete „ustavení 23. srpna, dne podepsání paktu mezi Hitlerem a Stalinem známého jako Molotovův-Ribbentropův pakt, jako dne připomenutí obětí nacistických a komunistických totalitních režimů, stejným způsobem, jakým si Evropa připomíná oběti holokaustu dne 27. ledna“. Tento den je jistě významný a měl by se připomínat – zejména jako den, kdy Stalin definitivně ukázal, že se učil víc z tradic cynické reálpolitik než z Marxe, že v žádném případě nebyl komunistou. Připomínat tento den v souvislosti s komunismem je manipulace asi stejná, jako kdyby někdo vyhlásil výročí Mnichova třeba jako Den sblížení demokracie a nacismu.

Je to navíc manipulace, která je urážlivá pro oběti holokaustu a ve skutečnosti poukazuje k tomu, že srovnávat nacismus a komunismus nelze. Holokaust byl přeci jak známo pokusem vyvraždit všechny Židy bez ohledu na cokoli jen na základě rasy, průmyslovým vyvražďováním od starců po nemluvňata. Předtím než začnete tvrdit našim babičkám a dědečkům, že je z koncentračních táborů osvobodili vlastně nacisté z Rudé armády, uveďte mi příklad toho, že by dokonce i ti nejhorší zločinci hlásící se ke komunismu chtěli takto vyvraždit některý národ. Nechci jakkoli snižovat zločiny spáchané režimy hlásícími se ke komunismu. Byly strašlivé. Srovnání s nacismem je ale ve skutečnosti bagatelizuje, vždy lze poukázat na to, že nebyly stejně strašné jako Osvětim. Plynují snad Číňané Tibeťany na základě toho, že jsou to Tibeťané, aby šlo hovořit o ekvivalenci zločinů?

Jak známo, nacistické myšlenky trvají na nerovnosti lidí vzhledem k neměnným, vrozeným charakteristikám. Myšlenky komunismu chtějí rozšířit rovnost lidí (která je platným fundamentem takřka všeho oceněníhodného na západní tradici) i do sféry ekonomiky. „Zrušení nižších ras“ nelze dosáhnout jinak než jejich vyhlazením. „Zrušení třídní společnosti“ lze dosáhnout (a Marx to výslovně říkal) i zcela pokojně, zrušením některých ekonomických institucí. V logice nacistické myšlenky jsou zakódovány zločiny proti lidskosti, v logice komunistické myšlenky nikoli. I proto mohli být komunisty mnozí zločinci, ale také mnozí čestní a charakterní lidé, kteří výrazně přispěli věci svobody a spravedlnosti a s nimiž jste se i Vy sám potkal např. v Chartě 77. I proto měl komunismus narozdíl od nacismu potenciál k vlastní obrodě, k přiznání chyb a ke snaze o proměnu. I proto měl mnoho podob, z nichž některé vždycky kritizovaly jeho dominantní verzi a její zločiny; často zásadověji a tvrději než stoupenci jiných politických proudů.

—

Vážený pane Václave Havle, jeden z autorů, kterého Vámi podepsaná deklarace staví kamsi naroveň Hitlerovi, Karl Marx, napsal, že aktuální boje si často vypůjčují kostýmy z minulosti, což někdy umožňuje dané boje falšovat. Sám jste to jistě mnohokrát zažil: třeba když českoslovenští demokraté pokládali po druhé světové válce za největší hrozbu Německo, a ne Stalina; nebo když někteří z Vašich politických souputníků vnímali rok 1989 prizmatem roku 1968. I dnes se zdá, jako kdyby si mnozí antikomunisté vypůjčovali kostýmy a rétoriku období kolem roku 1989, nemohu se ale zbavit pocitu, že se politický boj už vede o něco jiného. Vede se o legitimitu kritiky soukromého vlastnictví a potažmo o míru přerozdělení. Vede se o udržení některých institucí spojených se sociálním státem nebo o jejich odbourávání ve jménu konkurence s USA a Čínou. Vede se o míru veřejných služeb – extrémní podoba důrazu na kolektivní statky, jíž má představovat komunismus, je zde využívána k delegitimizaci celé veřejné sféry a antikomunismus slouží k delegitimizaci celé levice, která se ji snaží bránit. Volební heslo „KSČSSD“ toho může být jedním z mnoha příkladů.

Tento boj se vede i o výsledek společenské změny, s níž jste spojil své jméno. Bude vzpomínána jako dohoda s někým na úrovni nacistů? Bude se ve zpětném pohledu jevit jako prolog k budování dravého a agresivního kapitalismu a likvidace výsledků sociálních bojů za posledních sto šedesát let (osmihodinová pracovní doba, veřejné zdravotní pojištění, důchodové a nezaměstnanecké zajištění)? Bude se vzpomínat na to, jak se v té době s použitím demagogických argumentů a státních represí potlačovala opozice, na to, jak historici pracovali na politickou objednávku a jak byly zakazovány nesouhlasící politické organizace? Bude se vzpomínat na přepisování učebnic a zakazování nesouhlasících politických organizací, na to, jak bývalý přední disident proti tomuto vývoji nejen neprotestoval, ale dokonce mu svou morální autoritou napomáhal?

Vážený pane Václave Havle, byl jste kdysi příkladem politické angažovanosti a kritického myšlení. Anarchistický časopis Konfrontace, jehož šéfredaktor Vás vypískal během podpisu Atlantické smlouvy, mohl bez změny převzít dlouhé pasáže z Vašich disidentských esejů, proložit je otázkami a uvést výsledný text jako rozhovor s kritikem autorit a kapitalismu Václavem Havlem. Studenti protestující proti americkému radaru na území ČR Vám mohli napsat dopis, v němž se dovolávali Vašich dřívějších stanovisek. Dnes se ale stáváte inspirací spíše pro autory agresivních manifestů bojující za zploštění historické paměti a politickou manipulaci s historickou vědou a vzděláváním. Doufám jen, že si následující generace najdou ve Vašem díle zcela jiného Havla.

Článek vyšel v týdeníku A2 28/2008 z 9.7.2008